Meluzina Veletržní

když jsem z budovy Veletrřního paláce odcházel zaslechl jsem u východu tiché zanaříkání. Ohlížel jsem se ale nikoho plačícího jsem neviděl. Po chvíli hledání zdroje jsem zjistil, že to bude Meluzína, plačící kdesi u dveří do Malé dvorany a do knihkupectví. Ptal jsem se pak prodavačky a ta mi potvrdila, že nářek je slyšet skoro pořád a občas jí z toho bolí hlava. Až doma mi napadlo, že Meluzína asi pláče nad svými dětmi, které v srpnu roku 1974, kdy budova prý 6 dní hořela a zbyla z ní jen železná konstrukce zahynuly. Rekonstrukce budovy se táhla do devadesátých let, v roce 1976 ji přidělilo Ministerstvo kultury Národní galerii, v roce 1993 byla dokončena první část přestavby a v roce 1995 NG výstavní prostory otevřela. Teprve v roce 2000 se rozšířily výstavní prostory do čtyř podlaží. V roce 1999 se dost krkolomě podařilo do Malé dvorany přivézt z Hamburku instalaci Martina Kippenbergera "The Happy End of Franz Kafka's Amerika", kterou její autor chtěl v tomto prostoru realizovat od okamžiku, kdy Veletržák v roce 1994 navštívil. https://sonicity.cz/cs/draft-national-gallery